Jak funguje státní podnik pod vedením mafiánského vedení placeného z našich daní ...

Tak jsem jel opět vlakem ČD (ne pendolinem) a opět jsem zažil to, co si ČD (státní podnik), představuje pod pojmem služba zákazníkům. Za letošních pár cest jsem vždy pociťoval zklamání kromě jiného nad tím, že když člověk nasedne do vlaku ČD na delší vzdálenost (cesta trvající 4 - 6 hodin) nemá, pokud k vlaku není připojen jídelní vůz, prakticky žádnou šanci koupit si nějaké občerstvení. Zastávky na nádražích jsou příliš krátké, kolem vlaku nechodí nikdo, kdo by prodával alespoň do okýnek, a pokud je k vlaku připojen jídelní vůz, tak si stejně díky cenám připadáte, že jste minimálně v hotelu Four Seasons na kolejích (sortiment a kvalita stravy totiž odpovídá maximálně restauraci 3. cenové skupiny)!

S tesknou slzou v oku, ale také hořkostí v duši, v takové situaci vždy vzpomenu na cesty po "rozvojových zemích". Například v africké Keni jedete autobusem, či tzv. matatu, které pravda jsou nacpané po střechu, ale na každé zastávce, a že jich je nepočítaně, hned přiskočí skupinka prodejců, kteří tu nabízejí ovoce, ořechy, teplá jídla, vodu k pití, jiné místní pochutiny a pod. Všichni se u toho usmívají a hned je na světě veseleji:) V indických vlacích, ve kterých i když je venku 40°C ve stínu, tak vedrem netrpíte, protože tam kromě přítomnosti výkonných větráků také nejsou okna, a vždy máte ještě možnost sednout do otevřených dveří jedoucího vlaku, je usměvavý servis naprosto dokonalý. Můžete si na cestě pořídit prakticky vše, po čem vaše chuťové pohárky zatouží, včetně výběru z minimálně 6 masových a 6 bezmasých teplých jídel. Vše, jak se říká, za hubičku.
A tak bych mohl pokračovat s výčtem dalších zemí, o kterých je nám tvrzeno, že jsou rozvojové.

Vraťme se ale k nám domů. Když už jsem se smířil s tím, jako by to byla v ČR nějaká novinka, že potřeby zákazníků ČD (můžete si nahradit za jakýkoli státem vlastněný podnik, dle osobních zkušeností) jsou až na posledním místě, potkalo mě při mé poslední cestě minulý týden milé překvapení. Sedím si ve vlaku na Prahu a najednou za sebou zaslechnu milý hlas pána, nabízejícího různé druhy nápojů, pochutin a sendvičů. Poučen z minula jsem se před cestou vydatně nasnídal, takže jsem zakoupil pouze tatranku. Dal jsem se s příjemným panem Martinem, jak informovala jeho jmenovka, do řeči. Na moje radostné kvitování, že je takový servis konečně k dispozici, jsem se, bez hořkosti v Martinově hlase, dozvěděl, že s ČD nemají nic společného, že jsou soukromá firma a naopak čelí ze strany ČD a jejích zaměstnanců různým ústrkům, zákazům prodávat nám zákazníkům ovoce či teplá jídla, nechuti čekat na ně, až se svým vozíkem nastoupí do vlaku a pod.

Chápete to!? Podnik, který díky své ztrátovosti (rozumněj rozkrádání našich peněz ze strany managementu ČD a ostatních parazitujících firem a společností) nám přes státem nařízené daně a jiné poplatky sahá stále hlouběji do kapes, zakazuje jiným, kteří si lidí a práce váží, poskytovat nám kvalitní služby, když oni toho nejsou schopni. Rozumněj, po rozkradení peněz jim samotným nezbývá dost na zavedení takové služby svým klientům nebo se ještě nenašla firma, která by "odpovědné" osobě strčila "obálku" s patřičným obnosem za to, že jí takový byznys přihraje ve zmanipulovaném výběrovém řízení, až na něj přijde čas!!!X(((

Závěr si z toho udělějte každý sám. Já už na něj dnes nemám sílu!

autor: Karel Kučera