Miluju intelekt a humor pana Wericha, a toto bylo skutečně nadčasové......

Celý text dopisu Jana Wericha:

"... Někdy si zase uvědomím , že starýmu Masarykovi bylo čtyřiašedesát let, vzal si kufříček a vydal se ovlivňovat konec první světové války a uspěl. Takže ta věková hranice se nesmí přehánět. Někdo je blbej v deseti letech a někdo není ještě ve sto. Ale nejvíc blbejch je těch, kteří jsou v takzvaném vládnoucím věku. To jsou ti, co roupama nevědí, co dělat, v podstatě dobrodruzi, zamindrákovatělí Calligulové a rádoby Neroni, třeba I Bolivarové a hlavně poserové bez svědomí a bez schopnosti jakéhokoliv něžného citu. Tato mezinárodní skupština si usmyslila a připadá mi, že too začlo začátkem tohoto století, že obecenstvo, obyvatelstvo (záměrně nepoužívám slovo lid), je zde na světě proto, aby bylo využito do mrtě. A tak jsme svědky, že se vymezují požitky obyvatelstvu, resp. takzvané civilizace, ve kterých se obyvatelstvům dovoluje žít, ale ani o chlup víc. Tak na příklad tam u vás je to od barevné televise až po motorové čluny, uvnitř tohoto zarámování jest dovolená spokojjenost, naděje, pocit štěstí, ale ani o krůček dál. Jinde zase je obyvatelstvo spokojeno a považuje za pokrok, že mu vláda zajistila jednopokojový byt a hajzlpapír. Na jiném místě světa se zase raduje obyvatelstvo, že může psát na zdi jména těch, kteří by se měli pověsit za kulky do průvanu, nebo polejt benzinem a zapálit, a toto všecko se děje v jakémsi tajném dorozumění mezinárodního spolku Calligulů, kteří si řekli,, aniž by si to řekli, že si z obyvatelstva tohoto světa udělají zdroj svého potěšení, své moci, své blbosti, svého bohatství, zkrátka a dobře, že si mezitím, co se narodili a než umřou, že si mezitím vydlážděj obyvatelstvem hříště. Nu, a obyvatelstvo celého světa, nyní v této fázi, dělá jako by se ho to netýkalo, je votrávený, někde víc, někde míň, a slídí po nnějakým pogromu. Tam u Vás prý se po setmění jedna třetina obyvatelstva obává vyjít do ulic. Moc se tam přepadá, tak raději nikam nejdou. U nás vice než třetina obyvatelstva po setmění nevychází do ulic, protože není kam jít. Nevím tudíž, zdali by se přepadávalo, kdyby se chodilo. Oboje však je výhodné pro druhou stranu. My můžeme říkat,, tak vidíte, tak nemůžou z domova, aby je nepřepadli. A vy zas můžete říkat, dyť tam nevyjdou z domova, protože tam nemaj kam jít."

Jan Werich Jiřímu Voskovcovi 27.9.196