SPASITEL A MUČEDNÍK

SPASITEL A MUČEDNÍK

Měl jsem příležitost zúčastnit se diskuze s panem Jiřím Paroubkem, jenž byla zaštítěna fakultou Filozofickou ZČU v Plzni (pod níž mimo jiné spadá studijní obor politologie), která si ve svém programu dala za úkol zprostředkovat setkávání studentů ZČU s předními představiteli české politické scény.

Projev a následná diskuze,na kterou byl podle mého názoru vytyčen krátký časový úsek, něco kolem 60 min, začínala ve 14:30. Již ve 14:00 byla posluchárna VC 301 ve Veleslavínské ulici více než z poloviny obsazena a postupem vteřin a minut, se začala místnost téměř přeplňovat a najít místo na sezení byl tedy téměř nadlidský úkol. Můžeme se jen dohadovat jestli zde byli hlavně předsedovo obdivovatelé nebo spíše lidé, kteří k panu Paroubkovi nechovají sympatie jenž by se za nehet vešla, ale zájem byl myslím výrazný a být pozdější hodiny a větší posluchárny, mohl se předseda Sociální demokracie dočkat pěkné vřavy .

Celý hodinový blok začal 15 minutovým projevem na téma Marketing v politice, při jehož průběhu se nám pan Paroubek snažil vštípit, že téměř žádná tuzemská média nejsou objektivní, že jim spíše jde o senzaci, byznys, sledovanost, než aby se snažila podávat jasná a objektivní fakta, při tom také vtipně glosoval kauzu Ivety Bartošové, která se propírá v bulvárních periodikách už nějaký ten čas. Nezapomněl zdůraznit fakt, že média ovlivnila výsledky parlamentních voleb v roce 2006, kdy si jak si doufám všichni pamatujeme, pan Proubek vylil zlost z volebního neúspěchu na tiskové konferenci, kde označil prohru ČSSD za ránu demokracii srovnatelnou s únorem 1948, a také dodal, že v Krajských volbách kdy toto masírovaní medií (která se nejspíš, jak pan předseda rád říká, vymanila ze spáru a žoldu ODS) ustalo a ČSSD zvítězila ve většině krajů. Abych parafrázoval slova pana Jiřího Paroubka, objektivity není nikdy dost. Shrnuto potrženo: Nezáleží na volebním programu ale na tom jaká media a v jakém množství si zaplatíte . Mohl bych tedy spekulovat o možnosti existence druhé strany mince a naznačit jestli ČSSD nevyhrála díky tom, že média vedla negativní kampaň vůči ODS, ale to nechám jiným k zamyšlení a k prozkoumání.

Další porce 60-ti minutového přídělu probíhala ve formě diskuze, tedy spíš otázek a ne zrovna přesvědčivých nebo přímo a jasně podaných odpovědí. Jedna z prvních otázek se týkala hned několika závažných témat a to zvyšování průměrného důchodu na 15000 Kč měsíčně, které nastínil nedávno pan Škromach a následně vyvrátil, dále pak poplatků ve zdravotnictví, za léky, návštěvu u lékaře a pobyt v nemocnicích. Pan Paroubek opět skočil k tématu privatizací nemocnic a oklikou jemu vlastní se dostal až k tomu, že máme Ústavně zaručenou bezplatnou zdravotní péči a proto si on před svými voliči nemůže dovolit něco takového podporovat, jelikož (jak jinak) on myslí na blaho nás všech. Když mu bylo naznačeno, že nejde najednou realizovat v úseku 5-ti let zvýšení důchodů, přechod na EURO, snížení dluhu státního rozpočtu a zvyšování sociálních dávek, tak s jistotou tvrdil, že on a Sociální demokracie má plán jak tohoto dosáhnout a zmínil jakýchsi 750 miliard, které se pro naší republiku potulují v Evropských fondech…. Samotného by mne zajímalo, kde se tyto peníze vzaly a jak má v plánu s nimi pan Paroubek naložit, samozřejmě po tom co ČSSD vyhraje v parlamentních volbách a bude se blýskat na lepší časy. Opět shrnuto podtrženo: v době krize budeme dluhům čelit populistickými kroky, ve formě zvyšováni výdajů pro statní rozpočet financovaným z peněz Evropské unie, které nám právem náleží.

Další otázka se týkala tzv. Bohumínského usnesení, kde se ČSSD zavazuje k nespolupráci s KSČ. Podle představitelů ČSSD se jedná o zákaz spolupráce na vládní úrovni, jak však v otázce uvedl student ZČU, při bližším zkoumání zjistíme, že se v Bohumínském usnesení nepíše nic o úrovni na jaké spolupráce s KSČ nesmí být prováděna, z toho tedy plyne fakt, že spojení Sociální demokracie s KSČ v některých krajích toto usnesení porušilo. Pan Paroubek samozřejmě odpověděl, že to je jen názor onoho studenta a že podle jeho mínění nedochází k porušování Bohumínského usnesení a na obhajobu přilil olej do ohně slovy : ,, A vy jste si všiml v oněch krajích nějaké nové Světové revoluce nebo něčeho podobného´´ ? Samozřejmě každému musí být okamžitě jasné že tato informace nebo tedy spíš výšplecht pana předsedy je při nejmenším zavádějící a vlastně ČSSD se obhajuje něčím ve smyslu: dokud nám (použiji oblíbený slovní obrat pana Paroubka) lidé typu Grebeníčka, Filipa či Dolejše nebudou pochodovat v čele Lidových milicí našimi krajskými Městy , tak se vlastně nic nestalo a koalice s komunisty můžeme uzavírat jak na běžícím pásu. Při další palbě otázek, dalo se tedy už hovořit téměř o diskuzi a konfrontaci, byl pan Předseda tázán na tvorbu vlády po letošních parlamentních volbách. Minimálně dvě věci mne na jeho odpovědích zarážely a to fakt že ani na moment nepřipustil stranický neúspěch s vírou v jasné volební vítězství (neodpustil si ani atak na stávajícího předsedu ODS Miroslava Topolánka a byl napomenut, aby nenapadal osoby , které nemohou na místě jeho narážkám oponovat) a že najednou odmítal jakoukoliv spolupráci byť i tichou podporu KSČ. Jelikož si myslím, že nejsem z těch, kteří zapomínají výroky politiků a nechají se ošálit hezkými slovy hned jsem si vzpomněl na Jiřího Paroubka před parlamentními volbami v roce 2006, kdy rozčílen u řečnického pultíku vykřikoval že pokud to bude nutné, a nebude jiná možnost bude vládnout s komunisty a když to bude možné tak třeba i s Marťany. Najednou odmítá jakoukoliv spolupráci a KSČ označuje za , cituji: ,,Trpěnou politickou stranu ´´ , která v podstatě nemá nárok do ničeho mluvit a už vůbec ne si klást nějaké požadavky. Je to pro mne osobně víc než zarážející , že pan Paroubek najednou takovým způsobem změnil názor, dříve otevřen komunistům jako podle jeho slov, k dalšímu rovnocennému politickému partneru v poslanecké sněmově, a dnes? Vidím bilboardy ČSSD typu: SPOLEČNĚ PROTI NÁVRATU KOMUNISMU. Ne že bych KSČ podporoval , jsem jejich velký odpůrce, ale důvěryhodnost pana Paroubka už tak pošramocená, dostává další trhlinu, když dokáže ve věci politické a co se týče KSČ taky morální takovým způsobem změnit stanovisko , jak se pak může zachovat při onom populistickém slibování, kdy mu dost voličů naletí a pak se budou divit když bude ČSSD zapírat své předvolební sliby? Ne že by tomu tak nebylo i u jiných politických stran ale Sociální demokracie podle mne se sama postavila do role politického subjektu pyšnící se svou údajnou transparentností a otevřeností voličům, myslím však, že tohle je jeden z momentu kdy si člověk musí říct, tady něco není v pořádku. Pan Paroubek se zavázal, že odmítne jakoukoliv spolupráci s KSČ a nastínil, že jeho případné sestavování vlády bude spojeno s podporou středových politických stran, v případě úspěchu v parlamentních volbách realizovat.

Poslední otázka diskuze s Jiřím Paroubkem byla směřována od studentky, která podle mne , stejně jako já, většinu času jen nevěřícně kroutila hlavou a musel se přesvědčovat, jestli nemá nějakou sluchovou vadu a jestli to co slyší pan Paroubek myslí vážně. Zeptal se pana předsedy jestli si nemyslí, že jako člen politické elity v naši zemi by místo populistických slibu neměl přistoupit k spíš k neoblíbeným ale nutným politickým krokům. Pan Paroubek dotčen z nařčení, že mu chybí politická odvaha objasnil studentce, že to je právě on ,který se zasadil o zákon který posvětil registrované partnerství, když byly všichni proti němu. I trochu myslící jedinec musí dojít k závěru, že ani mocnář, pan Jiří Paroubek nemá ve sněmovně potřebných 101 hlasů ke schválení jakéhokoliv zákona, z toho plyne, že ne zrovna malou podporu mít musel. K tomu všemu si myslím, že pokusit se prosadit zákon o registrovaném partnerství není v našem kraji takový hrdinský čin. Mám však dojem, že slečna měla na mysli jinou politickou odvahu. Myslím si, že by panu Paroubkovi slušelo sundání růžových brýlí a uvědomění si, že v době krize a rekordního státního dluhu není peněz nazbyt a že i přes levicové smýšlení by se měli začít utahovat opasky a ne rozhazovat jen aby se pan Předseda líbil voličům. Celou diskuzi pan Paroubek uzavřel s tím že podle jeho názoru být předseda ČSSD v zemi kde vás 90% médií nenávidí, je odvaha. Tímto výrokem mne nejen pan Předseda pobavil, ale opět dovedl na začátek k onomu vštěpování o objektivitě, která myslím panu Paroubkovi také chybí. Závěr? Pan Paroubek káže vodu a pije víno aneb cesta od mučedníka ke spasiteli a jak by řekl Jim Hacker z legendárních seriálů BBC Jistě pane Ministře a jistě pane Prémiére: ,, Čelem k voličům Sire Humphry, čelem k voličům.“

převzatý článek, autor Robert Maška